Dřímající talenty

Dřímající talenty

Pěkně nepěkně dlouhou řádku let jsem prožil stejně jako mí ostatní spoluobčané v zemi uvězněné za železnou oponou. A protože jsem většinu těch let strávil v pohraničí, nemohlo mi neuvíznout trvale v paměti, kolikrát jsem jenom snil o tom, jaké to je asi tam za kopci, u kapitalistů. A nevěřil jsem tomu, že se někdy podívám aspoň do toho blízkého a přece tak vzdáleného Rakouska.
umělecké kreslení
Kdyby mi tehdy někdo řekl, že jednou bude všechno docela jinak, měl bych ho za blázna. Neuvěřil bych mu a báchorky o tom, co se se mnou jednou stane, bych měl za naprostou utopii.
Kdyby mi za oněch časů někdo řekl, že budu brát mnohonásobně víc peněz než tehdejších devět stovek měsíčně, pochyboval bych, kdyby mi řekl, že budu mít vlastní byt ve městě, označil bych ho za lháře. A kdyby mi chtěl do očí tvrdit, že mě budou jednou cesty do Rakouska nudit a podaří se mi spustit se s exotickými děvčaty na třech různých kontinentech, poslal bych ho do háje. Protože to přece nemohlo nikdy vyjít…
A vidíte. Vyšlo to. Trvalo to, ale vše vyřčené se stalo skutečností. Podařilo se mi v tom i mnohém dalším dosáhnout toho, v co jsem zamlada ani sám v těch nejfantastičtějších snech nedoufal. K čemuž patří vlastně už i ten fakt, že jsem tu pro širokou veřejnost napsal tyto řádky, na opravdovém počítači a bez cenzurních zásahů.
křídou kresba
A nejsem v tom rozhodně sám. Takových nás je! Nás, kteří bychom si mohli uvědomit, že jsme vlastně schopní dosáhnout kdečeho. Jenom kdybychom se nad tím zamysleli a adekvátně zhodnotili sebe a své schopnosti.
Člověk dokáže velké věci. A jediné, co tuto skutečnost komplikuje, je podle fakt, že si to dotyčný neuvědomuje nebo si to zdráhá připustit. Třeba se bojí, že by se mu ostatní vysmáli, třeba se bojí i toho, že by se zdiskreditoval sám ve svých vlastních očích.
A tak si nejednou obstaráváme za hříšné peníze i to, co bychom si hravě vyrobili sami, možná i citelně levněji a kvalitněji. Nejednou si na něco zjednáváme odborníky, abychom posléze s překvapením zjistili, že bychom to vlastně dokázali i sami, a to dost možná i lépe. Proto se až příliš často vzdáváme předem, proto rezignujeme a pozvolna se odepisujeme ve svých představách o sobě samých.
A přitom by stačilo tak málo! Stačilo by prostě to zkusit. A divili bychom se možná i sami, jak zřídka bychom neuspěli a kolik by toho naopak vyšlo. Jako třeba mně. Který jsem byl za minulého režimu zde běžným uťápnutým človíčkem, jenž by si ani ve snu nepomyslel, že jednou v součtu nepočítaněkrát obletí celou zeměkouli.