Nejlepší je domácí…


Ano, tato věta platila vždy a vždy platit bude.
 
 Bohužel pro mnoho z nás je domácí potrava dosti vzácná. Lidé ve městech, pokud nemají příbuzenstvo na vesnici, mají malé možnosti dopřát si např. maso z opravdového domácího chovu a přitom je to pro člověka tak přirozené.
 
Lidé spoléhají na obchodní domy, kde se samozřejmě maso z „domácího chovu“ nechá sehnat, jen tento titul uvedený na zboží musíme brát s rezervou.
 
Spoustě lidem tento způsob stravování se vyhovuje, to je především dáno tím, jak jsme zhýčkaní a pohodlní. Za tzv. kvalitní výrobky si v obchodech musíme připlatit a záruka pravdivosti údajů je stejně v rukou božích.
 
Naštěstí nám tady v České republice ještě zbylo pár soukromých zemědělců nebo zemědělských družstev na vesnicích.
Stačí jenom otevřít oči a rozhlédnout se, pak můžeme uvidět i nedotčený kousek přírody, také dnes tak vzácný.
 
Díky evropské unii nám zbylo jen několik vytrvalců, kteří si ještě drží své hospodářství. Je to pro ně hlavně koníček a věřte nebo ne, vypadají zdravě. Ne, jako když někomu chcete zalichotit tím, že mu řeknete, jak vypadá dobře, ale tito lidé (jejich chrup, pokožka,…) vypadají opravdu zdravě.
 
Každý z nás ale přece může nakoupit zeleninu, ovoce, mléko a maso od takových hospodářů.
My si raději pochutnáme na rakovinotvorných potravinách, které jsou plné pesticidů, éček, barviv a kdoví čeho ještě.
 
Ano, za domácího králíčka nebo mléko si budeme muset také připlatit, ale víme, co jíme.
Navíc je to logické, jak hospodářství upadává, stoupá cena kvalitního domácího zboží. Hospodařící lidé už mohou vlastně vydělat jenom na vypěstovaných produktech, taková vlna už u nás dnes totiž vůbec není žádaná.
 
Není špatné, někdy se nad touto problematikou pozastavit. Uvědomit si, co je důležité a kdyby lidstvo podpořilo hospodáře tím, že by jejich produkty pravidelně kupovalo, možná bychom si přírodu a to, co nám nabízí, uchovali déle.