Jistě každý ví, jakou cestou prošel film, než získal dnešní podobu.
1) Nejprve němý.
2) Poté černobílý.
3) Nyní barevný.
Pokud se vrátíme, do toho nejranějšího období, filmu němého, můžeme narazit na velice zajímavé ztvárnění, jednoho, světově známého, díla.Každý příběh se dal určitě zrealizovat v době, kdy herci, na plátně, jen otevírali ústa a divák si mohl, s malým zpožděním, přečíst, co to vlastně, ten herec, právě pronesl.
Realizace, němé opery, mi přijde, jako nápad, opravdu velice odvážný.A stalo se.
· Roku 1922 zrežíroval Oldřich Kmínek, Prodanou nevěstu, jako němý film.
· Hlavní roli Jeníka, ztvárnil, tehdy velice mladý, František Smolík.
· Mám takový dojem, že si měl režisér, nechat svou odvahu, do jiného projektu.
Je pravda, že Bedřich Smetana psal svou operu, jako komický kus.
Zde jde, ale, komika zcela jinou cestou, než, zřejmě, zamýšlel.
Stále nespokojený autor
Bedřich Smetana, nadaný hudebník, sbíral první zkušenosti ve Švédsku, kde pracoval jako učitel hudby a dirigent.Když se vrátil do Čech, rozhodl se, že napíše ryze českou operu, která tu chyběla.
· O libreto požádal Karla Sabinu. Ten mu ho sice dodal, ale Smetana s ním nebyl spokojen, a tak mu ho vrátil k přepracování.
· Pak na hudbě pracoval, celé tři roky.
· Patnáctého března, roku 1866, zapsal poslední notu a dílo mohlo jít na pódia divadel.
Už první premiéra měla velký úspěch.
– Dílo mělo pouze dvě jednání a do děje zasahovala i mluvená próza.
– Smetana, však s výsledkem, spokojen nebyl.
Další verze, s dalšími úpravami, přišla o tři roky později.
– Krom jiných prvků, přibyl mužský sbor, s písní – „Ta písnička, to je, věru, nebeský dar.“
Třetí verze přišla vzápětí.
– Smetana přidal novou Skočnou a rozdělil děj, na tři jednání.
O další rok později, 1870, vzniká konečná verze.
– Autor vyhazuje mluvenou prózu a celé dílo je zpíváno.
Němý film by možná našeho velikána nepotěšil. Avšak to, že je, jeho dílo, stálicí na operních jevištích, určitě ano.